Křesťanský pohřeb

Křesťanský pohřeb ve farnosti

Po oznámení smrti vašeho blízkého je možno buď na faře, nebo u pana kostelníka zařídit vyzvánění umíráčkem. Smysl tohoto vyzvánění je výzva věřících v dané chvíli k modlitbě za zemřelého.

Při vyřizování pohřbu se nejprve dohodne termín pohřbu na faře, kvůli časovým možnostem duchovního, nebo zajištění jiného duchovního a teprve potom se kontaktuje pohřební služba. Farář také zajistí dále kostelníka, varhaníka a zpěváky při pohřbu (viz. rubrika Kontakt).

Při pohřbu do země se domlouvá na obci, která spravuje a vlastní hřbitov, vykopání hrobu.

Kdo požaduje dechovou hudbu při pohřbu, sám se obrátí na pana kapelníka v obci.

Křesťanský pohřeb ve farnosti Troubky se koná podle církevního práva nejprve ve farním kostele z něhož následuje pohřební průvod na místní hřbitov, kde jsou ostatky zesnulého uloženy do země. Při kremaci se koná pohřeb taktéž v kostele a ostatky s rakví se poté odváží ke zpopelnění. Po zpopelnění ostatků je možné i uložení urny s účastní duchovního.

Články katechismu o křesťanském pohřbu

Čerpáno z Katechismu katolické církve, oficiálního dokumentu nauky všeobecné církve, kde různá vyjádření jsou lepší orientaci očíslována, zkratka KKC. Dále z Youcatu, Katechismu katolické církve pro mladé, zkratka Youc a z Kompendia katechismu katolické církve, shrnutí učení katechismu, zkratka Kompendium KKC.

Dnem smrti začíná pro křesťana dovršení jeho znovuzrození započatého křtem, definitivní připodobnění k obrazu Božího Syna udělené pomazáním Ducha svatého a účast na hostině Království, kterou předjímala eucharistie( Srov. KKC 1682).

Církev, která jako matka nosila skrze přijímané svátosti křesťana ve svém lůně během jeho pozemského života, ho doprovází na konci jeho pouti, aby ho předala do rukou Otce Srov. KKC 1683).

Všechny svátosti, které člověk za života přijímá, mají za svůj poslední cíl přechod Božího dítěte přes smrt do života věčného (Srov. KKC 1680).

Křesťanský pohřeb je liturgickým obřadem církve. Služba církve se zaměřuje na to, aby vyjádřila účinné společenství se zesnulým a aby byl zvěstován život věčný. Obřady vyjadřují velikonoční ráz smrti, to znamená bolest smrti, ale i naději budoucího vzkříšení. Příbuzní zesnulého jsou jsou přivítáni slovem útěchy a společenství se shromáždí k modlitbě a očekává slova věčného života v Božím slově. Pohřební promluva se vyhýbá formě a stylu pohřební chlalořeči, ale osvětluje tajemství křesťanské smrti. Skrze eucharistickou oběť mše svaté církev prosí, aby její syn byl očištěn od svých hříchů i jejich následků a aby byl připuštěn k hostině v Božím království. Obřad rozloučení se zesnulým po mši svaté vyjadřuje odporučení církve zemřelého Bohu (Srov. KKC 1684-1690).

Křesťanský pohřeb z pohledu církevního práva:

Čerpáno z knihy Kodex kanonického práva, knihy vyjádřených práv, povinností a dalších právních směrnic v církvi, kde jednotlivé zákony - kánony mají svá čísla a dělení kánonu je vyjádřeno paragrafy.

Přednost pohřbu do země před pohřbem žehem

Kán. 1176 - § 3. Církev velmi doporučuje zachovat zbožný zvyk pohřbívání těl zemřelých do
                       země; nezakazuje však pohřeb žehem, pokud nebyl zvolen z důvodů
                       odporujících křesťanské nauce.

Pohřeb má být zpravidla ve farním kostele nebo jiném kostele

Kán. 1177 - § 1. Pohřeb kteréhokoliv zemřelého se zpravidla má konat ve farním kostele.
                - § 2. Je dovoleno kterémukoliv věřícímu nebo těm, jimž přísluší obstarat pohřeb
                        zemřelého věřícího, zvolit jiný kostel pro pohřeb, se souhlasem toho, kdo jej
                        řídí, a po oznámení vlastnímu faráři zemřelého.

Pohřeb nepokřtěných (katechumenů a dětí) a nekatolických křesťanů

Kán. 1183 - § 1. Pokud se jedná o pohřeb, jsou katechumeni (ti, kdo se připravují v dospělosti
                         na křest) postaveni na roveň křesťanům.

                - § 2. Místní ordinář může dovolit církevní pohřeb dětem, jejichž rodiče je chtěli
                        nechat pokřtít, a které zemřely před pokřtěním.

                - § 3. Pokřtěným členům některé nekatolické církve...lze dovolit církevní
                        pohřeb...pokud není dosažitelný vlastní duchovní a není známo, že by si to
                        nepřáli.

Důvody odepření pohřbu

Kán. 1184 - § 1. Církevně nemohou být pohřbeni, pokud před smrtí neprojevili nějaké známky
                        kajícnosti:

                        1. veřejně prokazatelní odpadlíci, bludaři a rozkolníci
                        2. kdo zvolili pohřeb vlastního těla žehem z důvodů, které jsou v rozporu s
                        křesťanskou vírou
                        3. jiní veřejní hříšníci, jimž nelze dovolit církevní pohřeb, aniž by vzniklo
                        veřejné pohoršení věřících

O pohřbu na: http://www.liturgie.cz/pohreb/