Svátost pomazání nemocných

Udílení svátosti pomazání nemocných ve farnosti

Ve smyslu učení církve: "Pomazání nemocných není jen pro ty, kdo se ocitli v krajním ohrožení života. Proto je příhodná doba pro její přijetí už tehdy, když věřící začíná být v nebezpečí smrti pro nemoc nebo stáří" (KKC 1514), se tato svátost v naší farnosti uděluje všem, kdo o ni požádají.

Udělování svátosti jednotlivcům na požádání doma, v nemocnici nebo na faře před operací

Kněz po domluvě s nemocným, nebo jeho blízkými, rodinou, nebo věřícími přáteli, (viz. rubrika Kontakt) nemocného navštíví doma nebo v nemocnici. Lékaři umožňují přístup kněžím po dohodě v podstatě kamkoli, je-li to potřeba.

Lidé, které čeká těžká operace, také mohou přijmout tuto svátost, než nastoupí k hospitalizaci (Srov. KKC 1515).

Hromadné každoroční udělování této svátosti

Ve farnosti se také každý rok před začátkem zimního období, nejčastěji na začátku adventu, uděluje hromadně tato svátost těm, kdo mohou přijít do kostela.

Kněz také navštěvuje pravidelně jednou měsíčně nemocné, kterým také každoročně tuto svátost udělí.

Takovému společnému udílení svátosti pomazání nemocných obvykle předchází osobní zpověď každého žadatele.

Nauka o svátosti pomazání nemocných

Čerpáno z Katechismu katolické církve, oficiálního dokumentu nauky všeobecné církve, kde různá vyjádření jsou lepší orientaci očíslována, zkratka KKC. Dále z Youcatu, Katechismu katolické církve pro mladé, zkratka Youc a z Kompendia katechismu katolické církve, shrnutí učení katechismu, zkratka Kompendium KKC.

V textu jsou také biblické citace nebo jejich parafráze, označeny v závorce zkratkami biblických knih, za nimiž je číslo kapitoly dané biblické knihy a za ní číslo verše této kapitoly, pro snazší orientaci v Bibli.

Nemoc a utrpení vždy patřily k nejvážnějším problémům, které podrobují lidský život zkoušce. V nemoci člověk zakouší vlastní bezmocnost, vlastní meze a svou ohroženost. Nemoc může vést k úzkosti, k uzavření se do sebe, někdy dokonce k zoufalství a vzpouře proti Bohu (Srov. KKC 1500-1501). Může však také pomoci rozlišit v životě, co není podstatné, aby se člověk zaměřil na to, co je důležité. Velmi často nemoc vyvolává hledání Boha a návrat k němu (Srov. KKC 1501).

Kristův soucit s nemocnými a jeho četná uzdravení byli znamením, že Bůh navštívil svůj lid. Ježíš přišel uzdravit celého člověka, jak tělo, tak přišel odpouštět hříchy. Jeho soucit s trpícími šel až tak daleko, že se s nimi ztotožnil: "Byl jsem nemocen a navštívili jste mě" (Mt 25,36). Jeho přednostní láska k nemocným po celá staletí podněcovala křesťany k mimořádné péči o trpící (Srov. KKC 1503). Ježíš často žádal víru od nemocných (Mk 5,34.36; 9,23). Nemocní se ho snažili dotknout (Mk 3,10), protože z něho vycházela síla a uzdravovala všechny (Lk 6,19).Tak se Kristus ve svátostech dotýká i dnes, aby uzdravoval (Srov. KKC 1504).

Ježíš však neuzdravil všechny své doby. Jeho uzdravování byly znamením příchodu Božího království. Ohlašoval mnohem radikálnější uzdravení: vítězství nad hříchem a nad smrtí skrze jeho oběť na kříži, kterou na sebe vzal celou tíži zla a sňal hříchy světa. Dal utrpení nový smysl, od té doby nás může utrpení připodobnit Kristu a spojit se s jeho vykupitelským utrpením (Srov. KKC 1505).

Kristus vybídl své učedníky, aby ho následovali tím, že vezmou na sebe svůj kříž (Mt 10,38). Cesta následování byla pro ně cestou dobrovolné chudoby a služby. Dal jim podíl na službě soucitu a uzdravování. Oni potom: "Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je" (Mt +6,12-13). Vzkříšený Pán říká o svých učednících: "V mém jménu...budou vkládat ruce na nemocné a uzdraví je" (Mk 16,17-18). Duch svatý dává některým zvláštní charisma uzdravování (1Kor 12,9.28.30), aby ukázal sílu Zmrvýchvstalého. Ovšem ani nejintenzivnější modlitby nedosáhnou uzdravení všech nemocí. I svatý Pavel se musel od Pána naučit přijmout jisté utrpení: "Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti" (2Kor 12,9) (Srov. KKC 1506-1508).

"Uzdravujte nemocné" (Mt 10,8).Církev se tento rozkaz od Pána snaží uskutečňovat jak péčí o nemocné, tak přímluvnou modlitbou (Srov. KKC 1509). Církev zná ještě zvláštní obřad ve prospěch nemocných dosvědčený apoštolem Jakubem: "Je někdo nemocný: Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně. Modlitba spojená s vírou zachrání nemocného, Pán ho pozdvihne, a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno" (Jak 5,14-15). Tradice rozpoznala v tomto obřadu jednu se sedmi svátostí církve - svátost pomazání nemocných. (Srov. KKC 1509-1510).

Svátostí pomazání nemocných doporučuje církev své nemocné trpícímu a vzkříšenému Kristu, aby jim ulehčil a zachránil je (Srov. KKC 1499).

Svátost nemocných se uděluje vzkládáním rukou kněze na nemocného a mazáním posvěceným olejem na čele a na rukou se slovy: "Skrze toto svaté pomazání ať tě Pán pro své milosrdenství posílí milostí Ducha svatého, ať tě vysvobodí z hříchů, ať tě zachrání a posilní."

Olej, kterým se svátost uděluje je znamením doteku Božího, stejně jako vkládání rukou kněze na hlavu nemocného. Olej v biblické tradici symbolizoval hojnost a radost, očišťoval, byl znamením uzdravení, protože se jím hojily rány a pohmožděniny (Srov. KKC 1293).

Svátost pomazání nemocných z pohledu církevního práva:

Čerpáno z knihy Kodex kanonického práva, knihy vyjádřených práv, povinností a dalších právních směrnic v církvi, kde jednotlivé zákony - kánony mají svá čísla a dělení kánonu je vyjádřeno paragrafy.

Pomazání nemocných může být uděleno věřícím, který se po dosažení rozumu dostal do nebezpečí života z důvodu nemoci nebo stáří (Kán. 1004 - § 1).

Tato svátost se může opakovat, jestliže se stav nemocného dočasně zlepšil a pak opět upadl do těžké nemoci., a nebo jestliže za trvání téže nemoci se nebezpečí zvýšilo (Kán. 1004- §2).

Tato svátost se udělí také nemocným, kteří když byli při vědomí, žádali tuto svátost alespoň nepřímo. to znamená, že i lidem v komatu, bezvědomí atd. se tato svátost může udělit. (Srov. Kán 1006)

Pomazání nemocných se neuděluje těm, kdo zatvrzele setrvávají ve zjevném těžkém hříchu (Kán. 1007).

O svátosti pomazání nemocných na: http://www.liturgie.cz/pomazani-nemocnych/