Svátost smíření - svatá zpověď

Jedna velmi povedená povídka o zpovědi

(Frank O´Connor: Moje první zpověď)

 

Udílení svátosti smíření ve farnosti

Tuto svátost je možnost přijmout půl hodiny před každou mší svatou, kromě neděle. V neděli se zpovídá jen na požádání. Je lépe využívat všedních dní, pokud je to možné, protože zbývá pro jednotlivce dost času. Také je možnost se domluvit ke zpovědi ve farní budově, zvláště, když někdo chce, aby se mu kněz věnoval déle.

Měsíční zpověď

Ve farnosti je dále možnost přistoupit ke svátosti smíření vždy o prvním pátku, kdy se zpovídá od 15 hodin do začátku mše svaté (v letním čase  začíná mše 18 hod., v zimním čase v 17 hod.) V této pravidelné měsíční zpovědi, která je církví doporučena, člověk zreviduje svůj vztah s Bohem i vztahy s bližními během období jednoho měsíce. Je to přehlédnutelné období na rozdíl od delších intervalů (více měsíců) mezi zpověďmi, ve kterých si toho už moc člověk nepamatuje. "Křesťané, usilující o opravdové následování Ježíše, touží po radosti, která tryská z nového radikálního začátku s Bohem. Dokonce i svatí pravidelně přistupovali ke svátosti smíření, kdykoliv k tomu měli příležitost. K růstu v pokoře a v lásce potřebovali, aby je až do posledního zákoutí duše prozářilo Boží uzdravující světlo" (Youcat, komentář k 235).

Zpověď generální

 Před významnými událostmi života je dobré učinit generální zpověď, to znamená zahrnout do zpovědi dosavadní životní období (například před svatbou, u příležitosti kulatého výročí života, při duchovních cvičeních, farních misiích atp.).

Kontakt na duchovního správce farnosti buď osobně v úředních hodinách nebo i jindy podle telefonické domluvy, či emailu (viz. rubrika Kontakt).

Nauka o svátosti smíření

Čerpáno z Katechismu katolické církve, oficiálního dokumentu nauky všeobecné církve, kde různá vyjádření jsou lepší orientaci očíslována, zkratka KKC. Dále z Youcatu, Katechismu katolické církve pro mladé, zkratka Youc a z Kompendia katechismu katolické církve, shrnutí učení katechismu, zkratka Kompendium KKC.

V textu jsou také biblické citace nebo jejich parafráze, označeny v závorce zkratkami biblických knih, za nimiž je číslo kapitoly dané biblické knihy a za ní číslo verše této kapitoly, pro snazší orientaci v Bibli.

Křest v člověku neodstranil křehkost a slabost lidské přirozenosti, ani náklonnost ke hříchu(Hřích = vědomé a dobrovolné přestoupení Božího zákona; těžký hřích totéž v závažné věci), kterou tradice nazývá "žádostivost". Věřící tak v boji o křesťanský život potřebují podporu Krista, zvláště, když zhřeší. Tento boj je bojem o obrácení, jehož konečným cílem je svatost a věčný život, k němuž Pán nepřestává volat (Srov. KKC 1426). Pokání je "druhý křest", křest slzí (Sv. Řehoř Naziánský, in Youcat, strana 135).

Odpuštění hříchů, spáchaných po křtu, se uděluje prostřednictvím svátosti, která se nazývá svátost smíření (Srov. KKC 1486). Hříchy odpouští pouze Bůh. Ježíš, Boží Syn, o sobě říká: "Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy" (Mk 2,10) a tuto božskou moc vykonával, když nejednou prohlásil: "Odpouštějí se ti hříchy" (Mt 2,5). Svou moc odpouštět hříchy dal apoštolům, aby ji vykonávali jeho jménem (Srov. KKC 1441): "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou" (Jan 20,22-23).

Ježíš nejen odpouštěl hříchy, ale i ukázal na účinek tohoto odpuštění: hříšník se mohl znovu začlenit do společenství Božího lidu, od něhož ho hřích vzdálil nebo dokonce z něho vyloučil. Nejlépe to bylo naznačeno, když Ježíš stoloval s hříšníky. Toto gesto vyjadřovalo Boží odpuštění a zároveň návrat do lůna Božího lidu: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahámův. Neboť Syn člověka příšel, aby hledal a spasil, co zahynulo" (Lk 19,9). Ježíš, když dal moc apoštolům odpouštět hříchy je jménem, tak také jim dal moc smiřovat ztracené s církví, ze které se také člověk hříchem vymaňuje. Proto také dal Petrovi "moc svazovat a rozvazovat": "Tobě dám klíče od nebeského království: Co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi" (Mt 16,19) Slova svazovat a rozvazovat znamenají, ten, kterého vy vyloučíte ze svého společenství, bude vyloučen ze společenství s Bohem; ten, kterého znovu přijmete, toho přijme do svého společenství také Bůh. Smíření s církví je neodlučitelné od smíření s Bohem (Srov. KKC 1444-1446).

"Zpovídat je možná obtížné a zpočátku to stojí značnou dávku přemáhání. Ale to, že můžeme v životě vždycky začít znovu - opravdu nanovo, je jednou z největších milostí. Bůh je milosrdný a toužebně si přeje, abychom jeho milosrdenství skutečně využili" (Youc, komentář k č. 226).

Vrátit se do společenství s Bohem, když jsme ho ztratili hříchem  je proces, na jehož začátku je láska starostlivého Boha plného milosrdenství o spásu lidí (Srov. KKC 1489). Návrat k Bohu, nazývaný obrácení a lítost, zahrnuje bolest a odpor ke spáchaným hříchům a pevné předsevzetí v budoucnu už nehřešit (Srov. KKC 1490).

Svátost smíření předpokládá lítost kajícníka, vyznání hříchů knězi, předsevzetí vykonat zadostiučinění a předsevzetí vykonat skutky uložené knězem za pokání (Srov. KKC 1491). Kdo chce dosáhnout smíření s Bohem, musí vyznat všechny těžké hříchy, které ještě nevyznal a na které si po pečlivém zpytování svědomí vzpomíná (Srov. KKC 1493).

Zpovědník ukládá kajícníkovi vykonání určitých úkonů, aby napravil škodu způsobenou hříchem a choval se zase tak, jak se sluší na Kristova učedníka (Srov. KKC 1494).


Svátost smíření z pohledu církevního práva:

Čerpáno z knihy Kodex kanonického práva, knihy vyjádřených práv, povinností a dalších právních směrnic v církvi, kde jednotlivé zákony - kánony mají svá čísla a dělení kánonu je vyjádřeno paragrafy.

Ve svátosti smíření dosahuje věřící odpuštění hříchů, když hříchy vyzná, jich lituje a učiní předsevzetí se polepšit (Srov. Kán. 959).

Křesťan je povinen připravit se tak, že odmítá spáchané hříchy, má předsevzetí se napravit (Srov. Kán. 987).

Křesťan je povinen vyznat co do druhu a do počtu všechny své těžké hříchy spáchané po křtu a dosud rozhřešením přímo neprominuté ani nevyznané (Srov. Kán. 988 § 1). Doporučuje se vyznávat i lehké hříchy (Srov. Kán. 988 § 2).

Každý věřící, jakmile dospěl do věku užívání rozumu, je povinen alespoň jednou za rok upřímně vyznat své těžké hříchy (Kán. 989).

Jak se zpovídat?

Nejprve je dobré se na zpověď připravit.

a) Vnější i vnitřní ticho

Udělat si čas. Zajít si na klidné místo, kde nebudu nikým a ničím rušen. Je dobré objevit pro sebe "své místo" i "svůj čas".

Ke správné zpovědi také slouží denní zpytování svědomí. To potom příprava jde lépe, když se více znám.

b) Modlitba před zpytováním svědomí

Jako pomůcku si můžu vzít třeba zpočátku kancionál. Nalistuji si modlitbu před zpytováním svědomí a tu se pomodlím. V kancionále je to číslo 045.

Později se můžu modlit vlastními slovy vzývání Ducha svatého, nebo slovy žalmů z Písma svatého (Třeba žalm 1., 5., 9., 14.,15.,17.,25.,32.,33., zvláště žalm 51.).

c) Uvědomění si Boží lásky a svou přítomnost v Bohu

K tomu může pomoci tichý pohled na kříž s Ukřižovaným, nebo obrázek Božího milosrdenství s Ježíšem kráčejícím ke mně. Nad ničím nerozumuji, nechám svůj rozum na chvíli spát, nic nerozvíjím, nikam nespěchám. Nechám před očima jenom kříž či onen obraz. Srdce samo pochopí kdo je na kříži, na obrázku, proč a pro koho. Už jsme jen On, kterému můžu důvěřovat a já.

 d) Začínám zpytovat svědomí

Mohu podle desatera, kdy promýšlím jednotlivá přikázání a své životní souvislosti s nimi. Mohu se zaměřit svůj vztah k Bohu, k druhým lidem, k sobě. Je dobrou pomůckou použít i zpovědní zrcadlo, třeba i v kancionále, jen neupadnout do postoje zaškrtávání si jednotlivých políček jako skladník při inventuře (mám, nemám) s bezmyšlenkovitým vyřčením to ano, to ne. Takové zpytování svědomí je pouze počítáním a evidencí hříchů bez toho, abych porozuměl, proč k němu došlo, jak by k němu docházet nemuselo, komu to všemu mohlo ublížit, jak to poškodilo můj vztah k Bohu.

Pomocí může být i učení osmera blahoslavenství (Mt 5,1nn), pokud jim rozumím, velepíseň lásky (1 Kor 13,4 nn), ale toto bych řekl, že spíše na doplnění desatera, které se zdá být lépe mapujícím celistvost lidského života. Nezastavit se však s prvním velkým úlovkem, s uspokojením, že to bude stačit, že už mám co říci, a nebude později ve zpovědnici trapné ticho, ale mám jít dál skrze přikázání až do konce. Občas i malé bezvýznamné nic, nepatrný hříšek v našich očích, může být jistým velmi rozsáhlým podhoubím´spojeným s mnoha dalšími, a tato spojitost mi už léta uniká a kterou benevolentně přehlížím.

Pokud mám problém s pamětí, pomůže tužka a papír.

e) Pokusím se najít zdroj, skrze který mé hříchy či pokušení k ním vychází a dát si předsevzetí

Lze své hříchy převést na společného jmenovatele? Anebo můžu se podívat, z jakého pramene mé hříchy vychází? Co je nejčastější příčinou různých hříchů? Někdy to uvidím, jindy mi může pomoci zpovědník. Někdy to zjistím až po čase. Zde totiž můžu vést boj modlitby a následného snažení jako vykonání konkrétního předsevzetí. To bych si měl ujasnit, v čem se chci posunout k lepšímu. Jak toho dosáhnout. Toto předsevzetí má být reálné a dosažitelné k uskutečnění. Je dobré ho také říci zpovědníkovi, který ho může posoudit se svého pohledu.

f) Modlitba omluvy, lítosti, odevzdání hříchu Pánu a prosby o pomoc v konkrétních slabostech

K tomu může dojít kdykoliv cosi o sobě zjistím a následně poté, co jsem našel kořen hříchů a dal si nějaké předsevzetí. Opět můžu použít modlitbu z kancionálu např. čílso 046, abych nekroužil jen ve svých myšlenkách, ale přijal i myšlenky odjinud.

Vyznání hříchů

Zvolím si den a jdu. Je vhodné říci, kdy jsem byl naposledy u zpovědi, a říci svůj životní stav: svobodný, ženatý, nebo se i knězi krátce představit, co dělám, čím trpím atd., aby mohl lépe pomoci v hledání mé cesty pokání. Stydět se před knězem nemusím, každý má dost svých hříchů, než aby někoho mohl posuzovat a něco si o druhém myslet.

Modlitba pokání a předsevzetí

Po vykonání zpovědi Pánu poděkuji (opět mohu použít kancionál č. 047), pomodlím se dané pokání a připomenu si také své předsevzetí, za které se můžu znovu pomodlit. A nyní nastupuje ta hlavní práce, totiž na sobě s tím, co jsem si předsevzal. Toto mohu denně přidat ke zpytování, jak to jde a vkládat do modlitby.

O zpovědi na http://www.liturgie.cz/zpoved/